Logo GOH
Hejčínské
noviny
Logo GOH

S Johanem Čápem (ne)jen o studiu žurnalistiky 

Johan Čáp je bývalým žákem Gymnázia Olomouc - Hejčín, v současnosti studuje na Karlově univerzitě komunikační studia se zaměřením na žurnalistiku, už teď má ale za sebou řadu projektů převážně se sportovní tématikou. Více než rok vedl web olomouckého hokejového týmu a v současnosti je projektovým manažerem jednoho z největších českých hráčů na poli sportů eSports.cz, který vytváří klubové weby, sportovní systémy nebo přímo reportuje ze zápasů.

  1. Co ti dal Hejčín ve vztahu k tvému současnému studiu a kariéře?
    Na léta na Hejčíně strašně rád vzpomínám. Bylo to osm roků plných dřiny, ale také strašně moc inspirace a možností. Co jsme vzpomínali s bývalými spolužáky ze třídy, jak rádi bychom chtěli někdy vrátit zpět ta léta bez velké zodpovědnosti, kdy naší největší starostí bylo, co bylo za domácí úkol z matiky. :D Hejčín mě určitě naučil pečlivosti a prioritizaci v učení a školní přípravě. Moc rád vzpomínám i na pedagogy, kteří jsou i v porovnání s vysokoškolskými poměry komplexními osobnostmi. Jeden z největších intelektuálů, co jsem kdy poznal, František Ondrák. Nikdy nezapomenu na jeho hodiny latiny a společenskovědního semináře. Mnozí jsme mu viseli na puse a dodnes z těch hodin čerpám. Barbora Veselá a její hodiny literatury mě nadchly k čtení a slohovkám. A samozřejmě třídní Hana Zárubová – ona mě hodně osm let podporovala v mimoškolních aktivitách, i když byly často na hony vzdálené chemii a matematice. Jí hodně vděčím za to, kde dnes lidsky jsem. Její empatii by měl mít každý učitel.

     
  2. V minulosti se zdál být tvůj okruh zájmů velmi široký. Na základě čeho jsi usoudil, že právě žurnalistika by mohla být tvou cestou?
    V primě jsem se bál, že budu nejhorší ve třídě. Nešel jsem na gympl z nějaké výběrové školy a v přijímačkách jsem byl až kolem padesátého místa. Takže jsem se snažil být hrozně moc aktivní. Dělal jsem snad všechny soutěže, co šly. Matematickou olympiádu, nějaké soutěže s logickými úlohami, astronomickou olympiádu (v níž jsem byl dokonce jednou v celostátním kole, to dodnes nechápu), zeměpisnou olympiádu, zeměpisnou soutěž Eurorebus, chodil jsme do chemického kroužku. Někdy v tercii nebo kvartě nastal zlom, kdy mě matika přestala bavit. Byla už na mě asi moc abstraktní. A začal jsem se zaměřovat hodně na humanitní obory, protože přijímačky na pražskou žurnalistiky byly tehdy jedny z nejtěžších v Česku (což se tedy teď změnilo). Novinařina byla pro mě velkým snem, tehdy hlavně sportovní. Původně jsem chtěl být diplomat, ale cizí jazyky nějak nebyly mou parketou. Nemám na to hlavu, jak někteří spolužáci, kteří každý nový jazyk nasávají jak houbu. Tudíž i proto pak zvítězila novinařina. V roce 2015 jsem se dostal k psaní onlajnů (= reportáží v reálném čase) pro server Onlajny.com. Bylo to tehdy ze zápasů fotbalového HFK Olomouc (tehdy MSFL, 3. nejvyšší soutěž v ČR). V roce 2016 jsem byl vybrán ve výběrovém řízení do redakce hokejového klubu HC Olomouc. Redakce patří pod společnost eSports.cz s.r.o., která si pak nejtalentovanější redaktory vytahuje na mezinárodní akce. Já jsem začínal v roce 2017 na Mistrovství světa v hokejbalu v Pardubicích, později jsem se díky eSports dostal jako akreditovaný novinář na světový šampionát v hokeji dospělých do Dánska, dvakrát na hokejové světové šampionáty dvacítek (Britská Kolumbie v Kanadě a Ostrava+Třinec), tenisový grandslam US Open a podobné obří akce světového významu. Pro mě jako tehdy ani ne dvacetiletého kluka to bylo neskutečné. Tato firma je opravdu výtahem do velkého světa. Pokud bych šel třeba do České televize, tak se k podobně velkým věcem dostanu až po čtyřicítce. Tudíž začít u eSports – ať už na Onlajnech nebo někde v klubové redakci – doporučuji všem, kdo by měli zájem o sportovní žurnalistiku. 
     
  3. Kdybys měl zpětně, jakožto jeden z účastníků, zhodnotit Letní žurnalistickou školu v Havlíčkově Brodě. Byla pro tebe obohacující? Doporučil bys ji případným zájemcům o studium žurnalistiky?
    Naprosto! Jeďte tam! Pokud máte reálný zájem o novinařinu, PR, marketing nebo focení, je to parádní cesta, jak se zdokonalit. Je tam možnost výběru specializací. Můžete jenom fotit, točit videa, dělat sociální sítě, psát články nebo dělat rozhlasáka. Kromě práci ve skupinkách na svých materiálech, které se pak většinou dostanou i do lokálních médií, během odpoledne a večera bývají skvělé přednášky. V minulosti tam byl třeba Berndt Posselt, Michal Viewegh, Filip Rožánek nebo Martin Veselovský. Lektoři jsou současní nebo bývalí novináři. Získáte spoustu nových kamarádů, které většinou pak potkáte jako spolužáky na žurnalistice nebo jako kolegy v mediích. Jednu z mých největších kamarádek jsem potkal právě na LŽŠ. Navíc Havlíčkův Brod je kouzelné město.
     
  4. Teď jedno klišé… Které vlastnosti by podle tebe měl mít dobrý novinář?
    Vyhnout se klíšé :D Ne, vážně. Mít obrovský přehled bez ohledu na téma. Zkoušet pronikat do nových oborů. Být empatický, liberální, trošku vlezlý, odvážný a mít vůli překonat stres. Taky někdy přežít spánkový deficit a zvládat psychohygienu. 
     
  5. Co bys vypíchnul na studiu Komunikačních studií se zaměřením na žurnalistiku na Univerzitě Karlově? Měl bys nějaké tipy pro studenty, kteří by uvažovali nad stejným výběrem vysoké školy?
    Za mě – běžte na bakaláře raději asi do Brna a pak až na magistra do Prahy. Na MUNI je žurnalistika/mediální studia v kombinaci s dalším oborem. Budete mít 2/3 studia žurnu a 1/3 doplňkový obor, který vám rozšíří rozhledy. V Praze je samozřejmě žurnalistika nejprestižnější a je zde nejjednodušší sehnat praxi. Dokonce vás bude učit Václav Moravec, Dan Stach, Světlana Witowská, Jindřich Šídlo nebo Robert Záruba. Ale koncepčně za mě prozatím vyhrává Brno. Na FSV do Prahy doporučuji jít těm, kdo se zajímají o fotku (Sandra Lábová je špička v oboru) nebo kdo plánují hned během studia pracovat. Co se týče úrovně, je žurna na FSV lehčí než Hejčín 😊 Ale zase získáte spoustu kontaktů. Pokud ale na FSV chcete na jít na jinou specializaci v rámci bakalářských Komunikačních studií, na Marketing a PR nebo Mediální studia, tak to FSV je rozhodně kvalitnější než MUNI.
     
  6. V roce 2012 jsi vyhrál za první místo v soutěži Věříš si? Herní konzoli Wii. Co ty a tvůj vztah k videohrám? 
    Haha, vidím, že rešerše byla důkladná. Ano, opravdu jsem v této soutěži (která byla pro generaci nás mileniálů mantrou a dívávali jsme na ni každé úterý po škole) byl a díky obrovskému štěstí v závěrečné disciplíně – virtuální hře, což byly skoky na lyžích, které mi nešly – vyhrál. Videohry jsem hrál naposledy někdy v kvartě, na vyšším gymplu už jsem na ně kvůli práci a škole neměl čas. Takže jsem jimi v současnosti absolutně nepolíben. Nintendo Wii mám těch deset let pořád doma, ale hrál jsem na něm naposledy dobrých pět let zpátky. Spíš si to pak uzmuli rodiče. :D
     
  7. Je zřejmé, že sport provází nemalou část tvé práce. Kdy se u tebe tento zájem o sport vyvinul a jak jsi dokázal udělat z koníčku součást tvé práce? 
    Sport jsem dělal od dětství a miloval jsem sportovní přenosy v televizi. Hlavně hokej a silniční cyklistiku. Někdy je těžké si sport ještě užívat, protože v něm žije člověk každodenně. I proto o sportu už moc ani nečtu v médiích, raději než Deník Sport, tak Respekt, Echo nebo Der Spiegel. A z českých intelektuálů doporučuji sledovat a číst Davida Klimeše, Dana Prokopa nebo Apolenu Rychlíkovou. 
     
  8. V oblasti sportu jsi absolvoval již několik stáží. Měl bys nějaké tipy, jak jít těmto příležitostem naproti? 
    Doporučuji stáž Mladí novináři, kterou každoročně pořádá Český olympijský výbor v rámci Olympiády dětí a mládeže. V roce 2022 bude v Olomouci, tudíž čtenáře vybízím k přihláškám. Je to super. Kromě toho doporučuji Letní žurnalistickou školu Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Brodě nebo Letní a zimní školu žurnalistiky při FSV UK.
     
  9. V rámci tvé práce u eSport.cz jsi se vícekrát podíval do zahraničí. Je nějaká cesta, která ti utkvěla ze všech nejvíce? Z jakého důvodu? 
    Tenisový grandslam US Open v New Yorku, kde jsem byl v osmnácti tři týdny sám. Mistrovství světa juniorů v hokeji ve Vancouveru a Victorii u Tichého oceánu. A pak teď dva týdny v Americe (každoroční firemní cesta „za odměnu“ pro pár vyvolenýchú, kde jsme kromě šesti zápasů NHL viděli i Kevina Duranta v NBA, z metru generálního tajemníka OSN Antonia Gutterese nebo jsme měli osobní audienci u Vladimíra Dzura, jednoho z nejvýše postavených Čechů v OSN. 
     
  10. Co vůbec obnáší práce projektového manažera u eSports.cz?
    Řídím multimediální projekty. Většinou mám na starost malý tým lidí – designera, kodéra a programátora. Případně redaktory. Děláme jak malé klubové weby pro lokální sportovní subjekty, tak obří multimediální balíky. Já mám na starost třeba megaweby CZ.BASKETBALL (weby České basketbalové federace), informační systém VSC Victoria (sportovní centrum MŠMT) nebo nově přebírám částečně komunikaci České házené na sociálních sítích. Ve firmě mám zároveň na starost i pár projektů Českého hokeje a nakladatelskou sekci (vydáváme zejména sportovní knížky). Zároveň řídíme týmy redaktorů na sportovních akcích. Letos jsem zvládl „uřídít“ jako šéf výpravy v Břeclavi tým 15 lidí starající se o mediální obsah pro Hlinka Gretzky Cup (jeden z nejprestižnějších turnajů pro hokejisty do 18 let sledovaný zejména v Kanadě a v USA). 
     
  11. Na které úspěchy tvé dosavadní kariéry jsi nejvíce pyšný? 
    Byl jsem v roce 2019 nejmladším novinářem na US Open (bylo mi 18) a zvládl jsem bydlet tři týdny naprosto sám v hispánské části Queensu v New Yorku. Pak asi fakt, že od 20 dělám projektového manažera a dokázal jsem se prakticky finančně osamostatnit. A před pár dny jsem se vrátil z Evropského olympijského festivalu mládeže ve finském Vuoatti, kde jsem dělal jak press atašé Českého olympijského výboru, tak tiskového mluvčího české hokejové reprezentace do 18 let. Tohle byl můj dlouholetý sen a pořád jsem to ještě „nerozdýchal“. Výsledek kluků sice byl nic moc, ale letěli jsme armádním speciálem z Letiště Kbely a vypadalo to jak malá olympiáda. Od společné olympijské kolekce po slavnostní zahájení. 
     
  12. Kde se vidíš za 5 let? 
    Těžká otázka. Jako mnoho mých vrstevníků z covidové generace se hledám. Jednou bych to chtěl risknout a jít do komunální politiky. Ale bůhví, jestli za pět let. Spíš mám sen v podobě práce tiskového mluvčího. 

 

Závěrem série otázek „to nebo to“. Svou odpověď prosím krátce zdůvodni. 

            brokolicová poezie X slavné hejčínské lasagne

Za mě lasagne. Na těch fotkách, co tehdy někdo ze studentů posílal jako udání do Olomouckého deníku, to vypadalo fakt otřesně. Nicméně chuťově to bylo skvěly. Nesnáším brokolici, takže brokolicová poezie byla no-go. Skvělé bývalo i mamčino kuře. 

            céčko X hlavní budova

Samozřejmě, že céčko! Strávil jsem tam šest let. A byl jsem první historický místopředseda Studentské rady pro budovu C. I když bohužel, výsledky jsem měl tehdy nulové, protože cokoliv tehdy přes tehdejší vedení neprošlo. Žaluzie v druhém patře snad někde doteď ve třídách nejsou…. 

            slušňák v přezůvkách X rebel ve venkovní obuvi 

Vždycky v přezůvkách! Osm hodin v botech je pain. 

Barbora Žochová