Ronja Drahanská je nyní v maturitním ročníku na anglické sekci. Minulý školní rok si splnila svůj americký sen! Podala přihlášku do programu FLEX a v srpnu 2021 odletěla na rok studovat do USA. Jaké jsou její TOP zážitky? Co ji nejvíce překvapilo? A co její škola v Americe? Tohle a ještě více se dočtete v rozhovoru s ní.
Představila bys nám prosím krátce program, díky kterému jsi studovala v USA?
Byl to FLEX, který poskytuje stipendia pro studenty ze zemí bývalého Sovětského svazu v rámci sbližování se Západem. Hradí úplně všechno od letenek po zdravotní pojištění, a navíc má skvělou absolventskou komunitu, díky které můžete s organizací a s ostatními stipendisty zůstat v kontaktu i po návratu z Ameriky.
Jaká byla tvoje hlavní motivace podat přihlášku?
Studovat v zahraničí jsem si hrozně dlouho přála. Především jsem si chtěla vyzkoušet fungovat v novém prostředí, poznat nové lidi a otestovat svoji angličtinu mimo školní třídu. Doufala jsem, že díky takové zkušenosti sama sebe lépe poznám, což se mi určitě splnilo.
Nebála ses odjet na celý rok do Ameriky? Jaké byly tvoje největší obavy, jestli jsi nějaké měla?
Já jsem o tom takhle vůbec nepřemýšlela, přišlo mi tak absurdní, že bych opravdu odjela, že na nějaké obavy nestačila dojít řada.
V jakém městě jsi žila a do jaké školy jsi chodila? Jak probíhala výuka ve škole?
Battle Creek, Michigan a chodila jsem na Gull Lake High School.
Školní rok je tam rozdělený na trimestry. Během každého jsem měla pět předmětů, které se opakovaly každý den. Hodiny tam měly 72 minut – jo, je to divný, ale to je prostě to jejich decentralizované školství – a jelikož jsem byla výměnný student, mohla jsem si vybrat předměty, jaké jsem chtěla. Nejzajímavější byla debata nebo herectví, ale milovala jsem i klasický dějepis.
Co pro tebe bylo nejzajímavější ve škole, výuce, třídě...?
Bavilo mě, že v Americe v podstatě neexistují třídy a na hodině můžete být s prváky, druháky, třeťáky i s maturanty. Celkově na stylu výuky se mi líbilo, že se učitelé snažili podpořit, abychom si k informacím sami našli cestu, a dávali nám prostor formulovat vlastní názor.
Do jakého ročníku jsi ve škole v Americe byla zařazena?
Moje škola dávala všechny výměnné studenty do čtvrťáku, jednak abychom mohli na maturitní ples a předávání diplomů, ale taky abychom nemuseli psát SAT’s.
Vyhovoval ti spíš systém výuky v Americe, nebo ti více vyhovuje tady v Česku?
V Americe byla škola určitě jednodušší a méně monotónní, ale je pravda, že jsem neměla náročnější AP (advanced placement) předměty. V hodinách bylo víc prostoru pro kreativitu, na druhou stranu mi přijde, že nekladou takový důraz na slovní prezentaci, a to ani nemluvím o neschopnosti většiny mých spolužáků vytvořit obstojnou prezentaci v PowerPointu.
Mohla ses věnovat svým koníčkům, chodit na kroužky?
Většina kroužků je organizovaná přímo školou. Dělala jsem divadlo, na které je kladen stejný důraz jako na sporty, takže zkoušky každý den a tři představení za rok, a taky jsem byla v týmu, se kterým jsem jezdila na MUN konference.
Řekneš nám prosím něco o své hostitelské rodině?
Byl to starší pár s už dospělými dětmi a spoustou vnoučat. Ideologicky můj přesný protiklad, ale lidsky jsme si neskutečně sedli. Moje hostitelská máma neustále něco vyráběla a hostitelský táta nerad hrál společenské hry a snažil se mě zasvětit do tajů amerického fotbalu. Brali mě na výlety a vařili luxusní večeře, takže ideál.
Jaké jsou tvoje TOP 3 zážitky z celého roku v Americe?
Když jsem mohla být součástí prvního představení v nově postaveném divadelním sále, ve kterém jsem hrála starou čarodějnici a domnělou komunistku. Výlet do New Yorku na konferenci, kde jsme s kamarády na vlastní pěst objevovali Central Park a pak nemohli najít cestu zpátky. A v neposlední řadě adaptace muzikálu Something Rotten sousední školy, jejíž úroveň byla srovnatelná s broadwayským originálem. Najděte si na Spotify aspoň Hard to Be the Bard nebo God, I Hate Shakespeare a poděkujte mi později.
Co tě nejvíc překvapilo?
Že se dveře zamykají na opačnou stranu a že Američani považují okna s ventilačkou za černou magii.
A co návrat do Česka? Bylo náročné složit zkoušky, abys mohla pokračovat se svojí třídou?
Samotné zkoušky byly docela jednoduché a učitelé mi se vším pomohli, horší byla komunikace ze strany školy a fakt, že jsem dlouho nevěděla, jak budou zkoušky vůbec vypadat, což mi přišlo zvláštní s ohledem na to, že nejsem první ani poslední student, který někam takhle odjel.
Nevadilo ti, že bys pokračovala se třídou o rok níž?
S touto variantou jsem se smířila hned poté, co jsem si přečetla požadavky ke zkoušce z matiky.
Uvažuješ, díky této zkušenosti, že bys studovala v zahraničí VŠ?
Přímo do Ameriky bych na vysokou nechtěla už kvůli penězům, ale hlavně obor, který mě zajímá, mi dává větší smysl studovat v Česku a upřímně si teď ráda užiji chvíli doma.
V čem ti nejvíce tato zkušenost pomohla?
Je pro mě teď mnohem jednodušší seznamovat se s novými lidmi a s novými názory. Naučila jsem se toho hodně o jiných kulturách, ale především jsem si uvědomila, co mám ráda na Česku a na svojí vlastní identitě.
Komu bys doporučila tuto zkušenost?
Každému, kdo se chce naučit něco o světě, o sobě, kdo chce poznat nové lidi a nebojí se, že se mu pak bude stýskat, a koho baví učit se chodit v nových situacích.
Za rozhovor moc děkuje Ema Růžičková
Ema Růžičková