Minulý školní rok dostali žáci naší školy ve věku 14 až 16 let příležitost hostit doma maďarského studenta v rámci výměnného programu se soukromým budapešťským gymnáziem BME. V září se role obrátily, a tak se naše osmičlenná skupinka pod dohledem paní učitelky Letákové 19. 9. na šest dní rozloučila s Olomoucí a vyrazila vlakem směr Maďarsko. Pětihodinovou cestu jsme si zkrátili aktuální debatou o olomouckých tramvajích a jejich bezpečnostním systému.
Prvním rozdílem pro nás asi byla celková velikost školy. Kolektiv působil velmi rodinně, poněvadž gymnázium čítá něco okolo 150 studentů. Veškerá výuka, ale například i rodičovské schůzky probíhají pouze v angličtině - toho využívají zahraniční rodiny, jejichž děti se učí maďarštinu jako druhý jazyk. Do jedné z hodin jsme se sami zapojili a díky milému učiteli (který Aničce připomínal Jacoba ze Stmívání) jsme se naučili abecedu, základní fráze i počítat. Možná právě proto, jak vysoké je tam školné, nás překvapilo nekvalitní vybavení a úplná absence jídelny.
Pobyt v Budapešti jsme střídavě trávili ve škole, kde jsme se účastnili výuky, a na výletech po hlavním městě a okolí. Za zmínku jistě stojí společná návštěva Parlamentu, památníku Boty, který symbolicky připomíná oběti holocaustu, Elizabetiny vyhlídky, ze které byl krásný rozhled na město, nebo jízda vlakem, který je obsluhován pouze dětmi (s výjimkou strojvůdce, k úlevě všech českých studentů). Došlo i na ochutnání tradičních langošů, štrúdlů, bejgli či guláše. Společný program jsme v pátek završili bowlingem, ve kterém nás na kopytech roznesla maďarská paní učitelka Judit. Další aktivity byly zcela individuální a závisely na každé z dvojic. My osobně rozhodně doporučujeme navštívit zpívající fontánu společně s parky Margaretina ostrova a světelný bar Szimpla Kert, který díky atmosféře a dekoracím řadíme mezi nejkrásnější místa v Budapešti. Pravé kouzlo tzv. „ruin baru“ ale poznáte až po setmění…
Ve dvojičkách nás týdnem provázela takzvaná ,,selfie challenge“. Seznam 30 míst či předmětů, se kterými jsme se museli vyfotit, byl nakonec náročnější, než se zpočátku mohlo zdát – považte sami, jak dlouho byste se odhodlávali k selfíčku ,,with a handsome stranger“ ? Výsledek ale rozhodně stál za to!
Co by to ale bylo za dobrodružství, kdyby šlo všechno podle plánu? Během týdne se mezi námi rozmohla drobná střevní viróza a každý den nám někdo záhadně odpadl. Zpáteční cesty se naštěstí dožili všichni a cestou domů nás doprovázel velkolepý západ slunce… Chtěly bychom tímto poděkovat oběma našim výše zmíněným paním učitelkám, že se o nás skvěle postaraly a že jejich zásluhou máme mnoho nezapomenutelných zážitků. Bylo nám ctí.
Zdeňka Součková, Anna Julie Wittmannová