Nejsme děti!
Havel na Hrad!
Kdy, když ne teď? Kdo, když ne my?
Takováto a další podobná hesla byla často k slyšení během listopadových událostí roku 1989 a to i právě od lidí, jako jsme my. Přesněji řečeno od studentů Gymnázia, Olomouc-Hejčín, kteří se zúčastnili mnoha demonstrací včetně té na Horním náměstí v Olomouci, odkud jsou tyto fotky.
Protestů a stávek byli součástí samozřejmě lidé všech možných věkových kategorií, ale jak to bývá, novou energii a vlnu nespokojenosti dodali zejména mladí. Právě členové nových generací mají totiž tu možnost vidět svět jinak. Myslím, že je to tím velkým kontrastem, kdy v dětství vidíme vše kolem idylicky a v průběhu dospívání nestíháme žasnout nad všemi chybami a celkovou nespravedlností, které svět zažívá. Kvůli tomuto šoku máme poté spoustu motivace posunout svět blíže k naší vizi. Dalším důvodem je nejspíše taky to, že právě mládež má celou budoucnost teprve před sebou. To, jak bude svět kolem vypadat a jak se nám bude žít, nás samozřejmě zajímá. Na všechno totiž můžeme mít vliv. Ostatně jak už nám ukázali demonstranti proti válce ve Vietnamu, rasové nesnášenlivosti v Americe či studenti z Hejčína proti totalitnímu režimu, změny lze dosáhnout. Z historie je zřejmé že, každá nová generace jednoduše odsuzuje styl, kterým jejich předchůdci tvořili, psali a celkově řídili svět.
Touha po změně je však pro společnost ohromně důležitá. Každou sekundou se nálada a normy v lidských společenstvích mění a přivolávají nové a nové problémy. Kdyby nebylo skepse mladých, tyto globální otázky a opomenuté chyby by nedostávaly dostatek pozornosti a neustále se pohybující lidstvo by tak směřovalo do záhuby. Naštěstí díky nekonečnému cyklu nespokojených potomků má společnost šanci adaptovat se a řešit nově vzrůstající potíže. Nebýt mladých umělců a filozofů v 19. století, svět by se možná nikdy neposunul od fiktivně romantizovaného vnímání skutečnosti k realistickému nastavení veřejnosti. Co se politiky týče, pád komunismu v mnoha zemích východního bloku byl také silně podporován z řad nových studentů a bez podpory této vzdělané masy, která se s energií pouštěla do měnění společnosti, by možná k převratům v několika státech vůbec nedošlo.
Samozřejmě i dnes, když se mladá vlna občanů formuje, je všude kolem k vidění spousta krizí, které čekají už za obzorem, a je jasné, že nás rozhodně neminou. Jednou z úhlavních nouzí, která nějakým stylem zasáhne všechny, je a bude otázka klimatické změny. Uskupení jako Limity jsme my nebo Fridays for Future jsou spolky mladých lidí a studentů, které se znovu s čerstvou kuráží a energií snaží o změnu. Zvolávají možná stejné slogany jako studenti během listopadu v roce 1989. „Kdy, když ne teď? Kdo, když ne my?“ Denně se shromažďují lidé na různých “Horních náměstích” světa, aby vyjádřili podporu změny, jenže samotné demonstrace zvládají působit jen do určité míry.
Změna se musí hlavně stát v hlavách společnosti. Jenže v této válce dost možná čelíme nepříteli, jehož sílu by záviděly i nejsilnější království a říše z celé historie. Obrovské nadnárodní společnosti, které jsou založeny na pustošení životního prostředí a ničení budoucnosti mnoha lidských životů, drží otěže s tak velkou mocí, že bude pravděpodobně velmi těžké přesvědčit většinu společnosti o jakémkoli názoru, který by se mohl proměnit ve firemní ztráty. Gigantické podniky jednoduše zverbují ohromnou sílu peněz, odkoupí jakoukoli konkurenci, zmobilizují armádu lobbistů či jakkoli jinak zvýší své šance na úspěch. Jednoduše udělají to, díky čemu jsou tak úspěšné; najdou originální řešení, které zajistí největší zisky a nejmenší ztráty.
Obzvláště velkou pákou je pak nepředstavitelný vliv sociálních sítí. Ty může jakýkoli korporát v horších časech najmout, aby dostal masy lidských názorů zpět na svou stranu. Podobné aplikace nám vsugerovávají reklamu, kde to jen jde, a ovlivňují naše názory tak, že si toho ani nejsme vědomi. Spousta změn a demonstrací je tak jako vždy odsuzována, ale tentokrát často mladými. Greta v Čechách mezi novou generací zrovna oblíbená není a s ní ani spojené projevy nespokojenosti na tom rozhodně nejsou o moc lépe. To samé platí pro další progresivní změny ohledně lidských práv, společenské nebo ekonomické nerovnosti a humanitární pomoci. Myšlenkové směry, které tradičně dostávaly mnoho podpory od mladých studentů, teď z nějakého důvodu schytávají nejen v Česku z těchto řad spíše kritiku.
A tak je jen a jen na nás, zda mineme změnu jen kolem, anebo budeme jako studenti z Hejčína stále s Občanským fórem.
Vše berte jako téma k zamyšlení, jsou to totiž moje dojmy a názory, rozhodně ne prostudovaná fakta.
Vendelín Filip
