Stávka studentů na Václavském náměstí, začátek sametové revoluce a tragické události v době protektorátu, to vše si připomínáme každý rok 17. listopadu. Všichni si z hodin dějepisu tyto události určitě pamatujeme, ale jak to přesně bylo? Co se stalo v roce 1939 a symbolicky následovně ve stejný den v roce 1989, jak to vypadalo a proč se to vůbec dělo?
Vše začalo demonstrací proti nacistické okupaci a vládě protektorátu Čech a Moravy dne 28. října 1939, konající se tedy symbolicky na 21.výročí od vzniku Československa. Celá akce byla násilně potlačena a několik set lidí skončilo s lehkými až středně těžkými zraněními. Manifestace a reakce německé policie si vyžádala dvě oběti. První muž, Václav Sedláček, podlehl na místě, po střelbě do hrudi ihned padá a po pár minutách umírá. Na dělnického pekaře z chudých poměrů se v průběhu následujících let brzy zapomnělo, hned z několika důvodů. Sedláček v Praze nežil dlouho, a tak měl málo známých, co více ovlivnilo zapomenutí, byly následující události. Druhým těžce zraněným byl student lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jan Opletal. Toho se ale podařilo odvézt do nemocnice a stabilizovat. Nakonec ale bohužel 11. listopadu podlehl svým zraněním. Jeho pohřeb se následně stal druhou manifestací tisíců lidí proti okupaci, která vyvrcholila v radikální reakci nacistů. Němci uzavřeli 10 vysokých škol, zatkli studentské vůdce, několik jich popravili a dalších 1200 studentů zbili a odvezli do koncentračních táborů.
O půl století a jeden další totalitní režim později se studenti znovu sešli na tom stejném místě. Tentokrát šlo o boj proti komunismu a odstartování sametové revoluce. Kolem 4. hodiny odpolední se začínají lidé scházet na Albertově, aby oslavili výročí uzavření českých vysokých škol a úmrtí Opletala. Ulicemi zní neoficiální studentská hymna Gaudeamus igitur a jsou vidět různorodé transparenty. „K Vánocům svobodu“, „Studenti všech fakult, spojte se“ nebo „Přestaňte být studenty“, to vše zde můžeme zahlédnout. Jako podpora vystupuje hned několik tváří, mezi nimi je například Josef Šárka, který se před 50 lety účastnil i Opletalova pohřbu. Dále hovoří Martin Klíma, zástupce Nezávislých studentů. V 17.00 se dav studentů vydává na Vyšehrad, cestou hlásí „Nahoře se krade“, „Gottwald rovná se Stalin“, „Ať žije Havel“. Zhruba 10 tisíc lidí zaplňuje vyšehradský hřbitov a okolí, pokládají květiny a zapalují svíčky u hrobu Karla Hynka Máchy. Ke konci zpívají státní hymnu a tím končí oficiální část demonstrace. Většina se ale vrací společně do centra.
Dav je náhle zastaven při cestě na Václavském náměstí jednotkou Odboru zvláštního určení, ta je vybavena bílými helmami a obušky. Už teď vidíme, že tento odpor režimu nebude přehlížen. Studenti se ale nevzdávají, v protestu si sedají na zem a zvolávají legendární hesla „Máme holé ruce!“ nebo přímo směrem k policistům „Pojďte s námi! Taky jste Češi!“. Mezitím ale vzniká velký zmatek, lidé se tlačí, jdou všemi směry, někteří odchází a jiní se přesouvají k Národnímu divadlu, míří na Národní třídu. Přirozeně je i celý pluk vyslán na toto místo, aby zamezil davu dorazit na Václavák. Úspěšně studenty obkličují ze všech stran a kolem 8.hodiny večerní zaznívají první výzvy k opuštění prostoru s výhružkami násilí a útokem psů. Není ale jak opustit úplně uzavřený a obklíčený prostor, všichni tedy začnou raději jako odpověď zpívat státní hymnu.
Situace eskaluje, tlak z obou stran se zvedá, lidé panikaří, prosí, ať je nechají odejít. Policisté vytváří úzkou uličku, kde ale demonstranty mlátí. Po tom, co se rozhodnou dokonce překročit hranici vytvořenou zapálenými svíčkami, už se před ničím nezastavují. Bijí sedící, stojící, starší, mladší, a tak se jim kolem deváté hodiny daří dav z velké většiny rozptýlit. I tak se ale za hodinu na Národní třídě objevuje autobus, ze kterého vystupují červené barety a zahajují poslední útok. Přijíždějí sanitky. Celé podrobné hlášení Státní bezpečnost ukončuje ve 23.00, kdy už je situace poměrně klidná.
Důsledkem demonstrace v roce 1989 byl konečný pád komunismu v podobě sametová revoluce, která získala své pojmenování podle následných poklidnějších jednání a minimálních obětí, i když vlastně začala násilně potlačenou demonstrací. Díky statečnosti studentů byl stanoven státní svátek Den boje za svobodu a demokracii. 1. dubna 2019 byl dokonce den 17.listopadu označen jako Mezinárodní den studentstva a stal se tedy jedinou mezinárodní oslavou pocházející z našich krajin. Mladí studenti se tímto aktem zapsali do historie, stali se inspirací pro celý národ. Ukázali nám, že když se všichni jako národ spojíme, jsme schopni všeho.
Viktorie Berger