Jak se skupince amatérských nadšenců, připravujícím na poslední chvíli představení na den otevřených dveří, povedlo vyhrát celostátní stipendijní program s profesionální lektorkou? Jménem divadelního souboru 12 měsíčků vám sdílím naši dobrodružnou cestu – snad se vám stane inspirací pro následování svých zálib a přiměje vás nebát se zkoušet pokořit i zdánlivě nedosažitelné cíle.
Za úplný začátek naší společné tvorby považuje většina naší skupiny anglickou divadelní adaptaci pohádky O Popelce, kterou pod vedením naší paní učitelky Králové a Hajdu zprostředkovala na dni otevřených dveří roku 2022 tehdejší třída druháků na dvojjazyčné šestileté sekci. Přestože v konečném výsledku nemohli, ale ani nechtěli, hrát všichni, v rámci procesu přípravy přiložil ruku k dílu opravdu každý. Představení získalo pozitivní odezvu, a i přes menší spory v kolektivu považuji tuto zkušenost za velmi hezkou vzpomínku do našeho třídního alba.
Když ovšem padla za rok řeč na stejné téma, naše třída projevila vzácnou jednomyslnost a v odpověď zaznělo jedno velké sborové „ne“. Pár z nás to bylo líto, a tak jsme se rozhodli, že si uděláme divadlo sami. Už minule jsme si vybrali téma a napsali scénář bez učitelské pomoci, tak to zvládneme zase. Kvůli nedostatku nadšenců z našeho ročníku jsme přes kamarády a kamarády kamarádů přibrali dalších pět členů napříč ročníky (od prvačky na šestiletku až po předmaturitní studentku na osmiletku). Zvolili jsme opět pohádku, kvůli její srozumitelnosti i pro anglicky nehovořící diváky. Nemyslete si však, pár kreativních změn se objevit muselo, ať už z nutnosti (vzhledem k finálnímu počtu 10 herců jsme si všech 12 měsíčků opravdu nemohli dovolit) nebo kvůli neskutečné nápaditosti našich scénáristů.
Během 5 týdnů se nám povedlo vše nacvičit (jednou jsme dokonce zkoušeli v prostorách školy během stávky) a na dni otevřených dveří našeho gymnázia hru bez problémů 2krát zahrát. Byl to neskonalý úspěch a všem se představení líbilo. A to dokonce natolik, že jsme byli požádáni, abychom hráli znovu pro naše spolužáky v rámci vánočního programu.
Asi v únoru přišla jedna naše členka s návrhem přihlásit se do stipendijního programu MenArt. Výhra pro divadelní skupinu bylo vedení režisérkou Annou Klimešovou, která se zabývá prací s amatérskými skupinami. Stačilo jen poslat videoukázku naší práce a motivační dopis. Použitá videa si můžete pustit zde. V květnu nám paní Hajdu sdělila něco, co nikdo z nás dříve nepovažoval ani za možnost: oni si nás vybrali!
První společné zahájení se mělo uskutečnit poslední víkend v srpnu, bohužel ale většina naší skupiny v daný termín nemohla, a tak se termín přesunul až na druhý víkend v září. V den odjezdu se naše výprava ovšem musela odvolat z důvodu povodní a obavy vedení školy o náš bezpečný návrat vlakem domů (při cestě zpátky). Naši skupinku náhlá změna značně znepokojila, ale naštěstí se povedlo najít ještě poslední možný náhradní datum, a to od středy 9. a čtvrtka 10. října. S „menším“ opožděním jsme se tedy v úterý večer konečně vydali v plné sestavě 8 studentů a paní učitelky Hajdu vlakem směrem k hlavnímu městu a naší plně zasloužené výhře.
Zázemí pro výukový program jsme dostali v divadle Vzlet. V tamější zkušebně se nás chopili už dříve zmíněná paní Klimešová a Martina Svobodová. Když jsme se lektorky ptali, proč si vybrala zrovna nás, odpověděla, že jsme prý první skupina, která se přihlásila z vlastní iniciativy, bez impulsu učitele/lektora. Během společně stráveného času nám představili mnoho podob autorského divadla a možností, jak k němu přistupovat. Prodebatovali jsme mnoho témat, co nás zajímá či trápí, a nakonec si vybrali to jedno, kterému bychom chtěli naši letošní práci věnovat – a to IDENTITĚ. Také jsme si vyzkoušeli mnoho pohybových či improvizačních cvičení na rozvoj kreativity. Celkově všichni považujeme tento kurz za velmi přínosný.
Po skončení středečního programu jsme dostali příležitost jít se večer podívat na festival 4+4 dny v pohybu, kterou někteří z nás nadšeně přijmuli. Myšlenkou výstavy je výtvarně vyplnit prázdné prostory nepoužívaných budov, které město Praha na osm dní organizátorům zapůjčí. My jsme se šli podívat do budovy na Hybernské 2, v minulém režimu používané členy StB k vyslýchání umělců a spisovatelů. Doslova v každé místnosti se vám naskytl naprosto jedinečný pohled na to, jak lze k temné historii budovy umělecky přistupovat. Zážitek stál určitě za to a do příštích let vřele doporučuji.
Na závěr bych chtěla jenom zmínit, že na projektu teprve začínáme pracovat a sami ještě nemáme nejmenší tušení, co nám z toho vznikne. Popravdě mi však na výsledku zas tak nesejde, důležitý je i proces a možnost pořádně si užít tuto nevšední příležitost, která se nám naskytla. Věřím, že si s naším skvělým týmem užijeme spoustu zábavy a naučíme se lecčemu novému.
Zdeňka Součková