První záblesk exotiky pocítíte, už když přistanete na letišti v Mombase, druhém největším městě v Keni. Nečeká na vás totiž jen security check, ale také spousta zvědavých opic, které se mezi vámi budou potloukat a hledat něco zajímavého k snědku. Po chvíli si na to člověk dokáže zvyknout a také mu nic jiného nezbývá… jsou totiž všude, občas i ve vašem pokoji, kde zkouší, jak moc máte měkkou postel. Nemusíte se ale bát, bezdůvodně by nikdy nezaútočily, to nejhorší, co se může stát, je ukradený nějaký ten šilink, pravděpodobněji však svačinka.
Ačkoliv je Keňa exotická téměř ve všech ohledech, najdou se i evropské návyky, které jim od dob kolonizace Británií zůstaly. Jednou z takových tradic je například čaj o páté. I když je venku nesnesitelné horko, všichni se sejdou, aby si mohli dát horký čaj nebo masalu (čaj ze směsi indického koření), kterou pijí s mlékem.
Jestliže se někdo vydá do Keni, bylo by téměř hříchem vynechat cestu na safari. Tuto možnost vám bude nabízet každý domorodec, který má džíp a je schopen vás dovézt do některého z nespočtu národních parků. Ať se nacházíte v jakékoli části Keni, máte jistotu, že v blízkosti sta kilometrů nějaký park najdete. Nic se nemusí rezervovat předem. Stačí se s někým dohodnout třeba na pláži, usmlouvat cenu a za několik hodin se vydáváte na cestu za divokými zvířaty. Na cestu se vyráží velmi brzy, okolo třetí hodiny ranní. Zvěř je totiž nejčastěji viděna s prvními paprsky slunce, kdy hledá potravu nebo se jde napít k vodnímu rezervoáru. My jsme se vydali do parku s názvem Tsavo East, který patří k těm nejrozlehlejším na světě. Právě jeho okolím se nechali inspirovat tvůrci Lvího krále, kteří využili toto prostředí k předloze filmu. Celý den jsme strávili jízdou mezi volně žijícími zebrami, impalami, hrochy, pštrosy, slony, ale také lvy. Je to nezapomenutelný zážitek, při kterém si člověk uvědomí, jak moc se lidstvo oddaluje od přírody a ztrácí s ní kontakt čím dál tím více. Afrika je tímto ale kouzelná a zásahy člověka omezuje na minimum.
Kromě těchto krásných okamžiků se člověk musí připravit na realitu života chudých obyvatel země. Za nejbohatší se považují majitelé obchodů pro turisty, vlastníci restaurací (na fotce pod textem je zachycena jedna z nejlepších restaurací mimo město) a pracovníci v resortech. Drtivá většina obyvatel však žije z naprostého minima, které nesplňuje žádné normy. Ženy se starají o domácnost, muži pracují každý den od svítání do západu slunce.
Děti chodí do školy pěšky, někdy se však škola nachází více než pět kilometrů od domova, a i tak jdou bosy s těžkými taškami, aby se mohly učit. Jejich vzdělávací program se podobá tomu českému. Samozřejmě se nemůže rovnat kvalitou, nicméně se zde vyučuje angličtina jako jejich rodný jazyk a společně s tím mluví i svahilsky. Ve školách však na rozdíl od nás nemají zajištěné obědy, takže děti, které šly do školy dlouho cestu, ji absolvují znovu během pauzy na jídlo a zase zpátky. Soukromé školy se zde nevyskytují, kromě Nairobi a pár dalších větších měst. Nikdo by neměl finanční prostředky na to je zaplatit. I přes osmiletou povinnou školní docházku je zde gramotnost velmi nízká.
Jedním z problémů země je vysoká kriminalita. Když jsme přijížděli, dostali jsme pokyny (hlavně ženy) nepohybovat se mimo resort, nebo naše vycházky zkrátit a omezit. Nám to i přes to nedalo a vydali jsme se za hranice hotelového komplexu. Jen co jsme opustili brány „bezpečného“ prostranství, vrhli se na nás domorodci v tuk-tucích nabízejících nám svezení. S obtížemi jsme se jim vymanili a rozhlíželi se po okolí. Kolem byli podivné chatrče postavené z větví, kartonů a palmových listů. Ano, i tak někteří bydlí. Kolem se proplétají opice, které nosí svá mláďata a chrání je doslova vlastním tělem. Po několika kilometrech jsme narazili na pumpu, která evidentně nefungovala, hospodu a malý krámek s nejnutnějšími potravinami a velkým výběrem rumů. Raději jsme směr stočili zpátky. Situace se postupně zlepšuje, ale není ideální.
Nehledě na všechny tyto obstrukce jsou zde lidé velice spokojení. Pokud se zeptáte například řidiče, který pracuje jako průvodce po safari, dostanete odpověď, že by nic neměnil. Mají zdravé rodiny, i s naprostým minimem dokážou vyžít a mají se navzájem rádi. Na každý konflikt, který bychom mi přehnaně řešili, odpoví hakuna matata – tedy všechno je v pořádku.
Tento článek byl sepsán díky rodinné dovolené, na kterou jsme se spontánně rozhodli odletět do Afriky.
Linda Kateřina Heřmanovská
