Píše se 26.2.2024, je 12:42 a my se nacházíme před učebnou BUJ7. Před pár minutami se stalo to, čeho se mnozí z nás obávali. I přes varování paní Hajdu se v této třídě zabouchla skupinka šesti žáků IV.A8. Situaci sledujeme a doufáme, že se je podaří vyprostit co nejdříve.
Ještě před námi na místo dorazil pan školník Miroslav Tonner, který neváhá a snaží se dveře otevřít. Mezitím nám situaci líčí Jitka Hajdu. „Tato učebna měla problémy se zámkem už minulý týden. Pan školník dveře opravil, avšak dnes opět začaly trochu zlobit. Říkala jsem klukům, ať nezavírají dveře, jelikož je k jejich otevření potřeba klíč. Jenže byl průvan a dveře se zabouchly. Pan školník nyní pracuje na jejich opravě.“
Skončila šestá vyučovací hodina a my jsme zpět na místě činu. Pan školník si zavolal na pomoc svého kolegu Petra Sedláčka. Zatím se jim však nedaří osvobodit nebohé zajatce. Zpráva se rychle šíří napříč školou. Do třetího patra na budově B se seběhla spousta zvědavců, kteří si nemohli nechat ujít tuto jedinečnou podívanou. Napětí uvnitř třídy se však rychle zvyšuje. „Kořenoví vězni“ již strávili ve třídě více než hodinu.
Ve 14:12 dává školník příkaz, ať se uvězněnci pokusí vykopnout dveře. Bum! Dveře se rozletěly. Po hodině a půl jsou konečně venku. S úsměvem na tváři vycházejí z jámy lvové.
Mnozí spěchají na oběd, ale chrabrý Miroslav Kučera je ochoten se s námi podělit o svůj zážitek. „Když jsme přišli do třídy, vítr zabouchl dveře. Zjistili jsme že nejdou otevřít a začali jsme intenzivně komunikovat s paní učitelkou: Paní učitelko, prosím, pomoc! Otevřete ty dveře!“ Náš hrdina pokračuje ve vyprávění. „Potom, co se pan Tonner pokusil s dveřmi zacloumat, přišel druhý školník. Vrtali v tom zámku. Posléze vypadla klika i klíčová dírka. Snažili se nás vysvobodit. Nešlo to.“ Mirkovi vhrkly do očí slzy. „Mezitím, co se lidé zvenčí obávali o naše holé životy, vevnitř tohoto stalingradského kotle začala klesat morálka. Pustili jsme si nějaké kvalitní písničky a začali zpívat karaoke. Začali jsme dělat dřepy a kliky abychom udrželi v pořádku naši fyzickou kondici. Celou situaci jsme dokumentovali na sociální sítě. Viděli jsme naše spolužáky, jak jdou na oběd, ale my jsme byli stále uvězněni v této propasti. Potom, co se vrátili, nás celá třída podporovala zvenčí. Nesnesitelné napětí prolomil až Ondřej Sluka, který nám přes okno sdělil důležitou informaci. Někdo z nás měl vykopnout dveře. Já jsem se toho ujal a vykopl jsem dveře svýma velkýma namakanýma nohama z fotbalu. Vyšel jsem ze třídy jako největší pán.“
Pánové školníci se zachovali jako opravdoví hrdinové a jsme jim moc vděčni za práci, kterou odvádí. Speciální poděkování patří také kuchařům, kteří poškozeným naservírovali lahodný oběd, přestože druhá hodina odpolední již dávno odbila.
Klika je již opravena a skvěle slouží! Snad se podobná situace nebude opakovat.
Chris Dostálová, Martin Jirků