Náhradní program určitých tříd Gymnázium, Olomouc - Hejčín za vyučování v průběhu přijímacích zkoušek se dostal do povědomí všech přítomných, ať už na něj měli jakýchkoli názor a pohled, zároveň se stal předmětem diskuzí napříč třídami.
Ve čtvrtek 13. 4. jsme se vydali do kina na nepříliš známý, ale vcelku úspěšný a dobře hodnocený film z roku 2022, dokonce i na portálu ČSFD, „Trojúhelník smutku“. V tomto článku budu popisovat a polemizovat o kontroverzní hlavní myšlence filmu. A to se bohužel neobejde bez spoilerů. Jestli jste zatím film neviděli, nechte si tento článek raději na později, ať nepřijdete o překvapivé zvraty.
„Model Carl a jeho partnerka influencerka Yaya jsou pozváni na luxusní výletní plavbu. Společnost jim zde dělá opravdu vybraná smetánka. Je tu starý mládenec hledající životní lásku, výstřední ruský obchodník (Zlatko Buric) a celému mumraji vládne kapitán (Woody Harrelson), který je věčně pod parou. Když nečekaná událost zamíchá kartami, charaktery cestujících se ukáží v pravém světle. Dvojnásobný vítěz Zlaté palmy z festivalu v Cannes Ruben Östlund natočil břitce satirickou komedii o společenských rolích a opojné síle moci, která nenechá na žádném z pasažérů nit suchou,“ čteme na ČSFD v popisu filmu.
Pouhých 140 minut nám všem, jak studentům, tak učitelům, stačilo k tomu, aby vznikl spor nebo lépe řečeno střet mnoha jedinečných názorů na tento kontroverzní film plný překvapivých, promyšlených, ale také nechutných scén. Vycházejíc ze sálu kina jsem svým překvapeným a šokovaným pohledem sledovala všechny ostatní vykulené oči plné buď obdivu, nebo zděšení a nic mezi tím.
Film zobrazoval nepopiratelné fungování společnosti bez výjimek uspořádané do hierarchie, kterou vždy ovládají svou nesmyslnou, ale bohužel skoro neomezenou mocí ti, co jsou v daný moment na vrcholku pyramidy.
První část filmu dle mé osobní percepce poukazuje na dominanci ve vztahu dvou rozdílných lidí, která může být založena na různě zásadních důvodech, jako je například příjem, pracovní pozice, gender či temperament. Děj poukazoval hned na několik možných scénářů ve vztahu, kdy si dva jedinci nejsou rovni. A jeden či druhý má potřebu projevovat své vyšší postavení.
Navazující část se konala na dříve zmíněné jachtě plné bohatých, někdy povrchních lidí. Všichni, ač vlastním způsobem, mají potřebu projevovat svou moc vytvořenou pouze zisky a bohatstvím. Setkáváme se zde s krutou realitou dnešní společnosti, která je bohužel ovládána čísly a množstvím majetku.
Ve třetí a poslední části se role v podstatě obracejí, po přepadení lodě se podaří přežít velice překvapivě dvěma hlavním aktérům, ale i pár dalším zbohatlíkům, vedoucí posádky, a nakonec se objeví i jedna z uklízeček. Ukáže se zde, jak moc peníze ovlivňují náš život, schopnosti a zájmy, které se s přibývajícím kontem ve většině případů zužují, zjednodušují a limitují. Bohatí lidé mají jednoduše tolik peněz, že si mohou dovolit zaplatit lidi s nižším číslem na spořicím účtu, že se stávají nesamostatnými, rozmazlenými jednotkami, které nejsou například schopny ani rozdělat oheň. S omezenými potravinami a zdroji se jednoduše stává leaderem, určuje podmínky a pravidla přežívání ten, kdo má osvojené nejvíce potřebné schopnosti pro přežití. Hodnota peněz bez trhu, bez zájmu je nulová, na opuštěném ostrově, který v tomto případě slouží pouze jako hyperbola, záleží úplně na něčem jiném.
I když každý z nás reagoval na film odlišně, všichni, co jsme neusnuli nebo se namísto plátnu nevěnovali bílému světlu z našeho mobilního zařízení, jsme se snažili celou dobu sledovat děj a přijít na opravdovou skrytou alegorii a myšlenku tohoto kinematografického počinu. Shodli jsme se na velmi smutném faktu. V přítomnosti by podobná situace, ačkoli se zdá zkresleně nerealistická a je v určitých detailech zavedena až do extrémů, pravděpodobně dopadla opravdu stejně. Lidé se totiž opravdu chovají velmi podobně a hierarchie je podstatou fungování společnosti, jak se ale tohoto faktoru zbavit? Pokusy v historii, které nedopadly velmi dobře známe, jak to tedy vyřešit?
Viktorie Berger