Jak jsi se ke studijnímu pobytu na Kostarice dostala?
Po studiu v zahraničí jsem pokukovala už nějakou chvíli. Myslím, že na Hejčíně o výměnném pobytu uvažuje spousta lidí, nebo minimálně ví, že tam ta možnost je. AFS jsem nakonec vybrala, protože mi jejich programy vyhovovaly nejvíc. V Kostarice jsem v malém městečku Guayabu, od konce února do půlky července, a jsem tu šťastná jako blecha :D.
Představila bys nám svou hostitelskou rodinu? Jak s ní vycházíš?
Já a moje rodina jsme si sedli ve všem, v čem jsme mohli. Žiju s hostovským tátou, mamkou, starší sestrou a mladším bratrem, ale naši sousedi jsou teta a strýc a rodina je v podstatě polovina Guayaba :D. Samozřejmě jsme v mnohých ohledech velice odlišní – finančně, nábožensky, morálně. Jsou to ale vstřícní lidé a už od začátku jsme se toho spolu spoustu nasmáli. Tetě například ze zahrádky kradu koriandr, pokud nám doma dojde – a když se mě zeptá, jestli ji nepozvu na večeři, řeknu, že bych ráda, ale máme doma nedostatek židlí.
Co si myslíš o tamější škole?
Škola mi tu začíná v 7:00 a končí 16:20, jedna vyučovací hodina navíc většinou trvá hodinu a dvacet minut. Je to šok, obzvlášť vzhledem k tomu, jak málo se toho během vyučování udělá a jak velké množství učiva se zadává pouze v podobě domácích úkolů.
Na druhou stranu je to ale hrozně přátelské prostředí. Prakticky všichni se mezi sebou znají, spousta z nich už od dětství. Není tady vůbec takový stres jako na Hejčíně.
Jak vnímáš město, ve kterém teď žiješ? Doporučila bys nám navštívit nějaká místa v jeho okolí?
Náš dům je na úplném okraji Guayaba, takže samotné městečko zas tak moc neznám. Jsem za to ale ráda. Hned „za rohem“ tu máme vulkán Miravalles, takže každý den ráno jedu autobusem a přitom hledím na výhledy. Na něco tak krásného se nedá zvyknout.
Návštěvu bych tedy rozhodně doporučila. Na vulkán vede několik stezek, v okolí jsou termální prameny a vodopády. Já to ale vidím očima místních – na stezky chodím zadarmo, mimo značky a v čas, kdy tu nejsou žádní turisti. Mám v mnohých ohledech výhodu.
Jak v Kostarice trávíš volný čas?
Krátká odpověď je, že nijak speciálně. Volnočasové kroužky se tady moc neprovozují – ve škole je klub šachu a volejbalový tým, jenomže oba probíhají zároveň s vyučováním. Když není takové vedro, jdou spolu kamarádi na procházku nebo zkouknou nějaký film. Jinak se chodí na fiesty (oslavy), kterých je v Guayabu doopravdy požehnaně.
Líbí se ti Kostarika jako taková?
Je krásná, ale velice odlišná z pohledu místních a turistů. Vidím věci, které bych za týden nebo za dva neviděla, mluvím s lidmi, kteří jsou ke mně velmi upřímní. Je těžké popsat úplně jinou kulturu a mentalitu do jednoho odstavce. Lidé v mém okolí jsou veselí, hluční a často více než trošku hubatí. V podobném stylu je i kostarická kultura – bujará, chaotická, svižná.
Jaké je klima a okolní příroda?
Guayabo tím, že se nachází pod vulkánem, má naštěstí klima docela přívětivé – teploty jsou většinou maximálně 32 stupňů a venku profukuje svěží větřík. Výměnní studenti v ostatních částech Kostariky většinou neměli takové štěstí.
Příroda je tu krásná, ale ve většině krajů velice suchá a v horkých dnech tu často hoří. Obyvatelé to už ani nevnímají. Můj první den tady nás autem vezla jedna dobrovolnice a podél silnice hořela vysoká tráva. Já z toho byla úplně vykulená, ale ona si ohně ani nevšimla.
Chutná ti místní kuchyně? Popsala bys nám ji?
Charakterizovat se dá velice jednoduše: rýže, fazole, koriandr. Na tomto základu se pak dá postavit spoustu různých pokrmů, většinou doplněných o nějaké maso, tortillu, jemný kraví sýr, natillu nebo plátanos.
Oslovila mne moc, ale na to, co mě tady čekalo, jsem nebyla připravená :D. Když tady jde člověk do supermarketu, stěží najde jednu potravinu, která se v Česku běžně prodává. Je to už se mnou taková hra — řeknu rodině, že bych jim chtěla něco uvařit, pak jdu do obchodu a zjistím, že mi chybí většina ingrediencí.
Na co z Česka se těšíš nejvíc a co kostarického si myslíš, že ti bude po návratu domů nejvíc chybět?
Chybí mi tady toho spoustu, a až se vrátím do ČR, bude mi toho z Kostariky naopak spoustu chybět. V obou případech mi bude chybět rodina a přátele. V případě Kostarickém k tomu přidám smažené plátanos, yucu a domácí mazlíčky mojí hostovské rodiny – dva rafany Maiu a Cuqui a papoušky Pepe a Lolitu.
Na Česko se samozřejmě těším, ale myslím, že mi nechybí tak moc, jako mi bude po mém návratu chybět Kostarika. U té totiž nemám jistotu, že se ještě někdy budu moct vrátit.
Za rozhovor děkuji.
Zdeňka Součková