Napříč celou Evropou se k povrchu derou strany, jež nejsou hrozbou posledních deset let, ale několik dekád. Už v 90. letech 20. století jsme se s takovými stranami setkali. Při ekonomických a migračních krizích se jim v popularitě daří. Nabízejí svá tzv. „rychlá řešení“ složitých problému, jakými jsou např. přepsání zákona a úprava prováděcích vyhlášek. Politici těchto stran vycházejí ze základních principů populismu.
Populismus sám o sobě neznamená hrozbu. Hrozbu představují lidé a míra, v jaké ho využívají. Každá strana ho využívá, pokud chce oslovit své potenciální voliče. Nejčastěji se jeho užívání (hlavně to ultrapravicové) točí kolem nálad společnosti a politických trendů. To pak hodně ovlivňuje způsob jeho použití. V politice můžeme vidět mnoho špatných příkladů užívání. Politické strany, které populismus používají jako propagandu, a ne jen jako oslovení lidu, se často pohybují na samém okraji politického spektra. V tomto případě propagandy se může jednat o hanobení jiné rasy nebo skupiny lidí. A tím bych se v dnešním díle časopisu Hejno rád zabýval – krajní pravicí.
Krajní pravice jako taková je velice široký pojem. Zahrnuje širokou škálu ideologií, které se táhnou od ultrakonzervativního nacionalismu přes pravicový populismus, neofašismus až k neonacismu. Základem všech takových stran je nacionalismus. Považují existenci národa jako smysl všeho a ostatní vlivy, např. nezávislá média a imigrace jsou pro ně nežádoucí. Často tedy mohou po uchopení moci následovat „jednodušší“ řešení, která končí omezováním svobody jednotlivce, násilím. Což je vlastně to, co lidé chtějí, když jim politici slibují lepší životní jistoty.
Voličům těchto stran nedochází, že při vítězství populistů ve volbách může dojít ke kolapsu státních institucí, jako jsou státní zastupitelství, soudy a systém sociální a zdravotní péče. Strany sice ve svých předvolebních programech mají na všechno vymyšlená řešení, ale jejich setkání s realitou končí poznáním, že jednoduchá řešení složitých problémů neexistují.
Termín krajní pravice je velice obsáhlý. Proto se nebudeme zabývat všemi směry, ale rozebereme si ten na aktuální politické scéně nejrozšířenější – pravicový populismus.
Českým příkladem takové strany je Svoboda a přímá demokracie (SPD). Jejich velice častá kritika se týká finanční a materiální pomoci zasílané na Ukrajinu. Jsou jasně proti veškeré pomoci pro Ukrajinu. Položme si ale otázku: máme se tady opravdu tak špatně, abychom se nemohli podělit s lidmi v nouzi, kteří tu pomoc zoufale potřebují? Jaký vzor a příklad bychom tím dali ostatním státům Evropy, kdybychom se na pomoci nepodíleli? Takový, že bychom se nedokázali postavit za spojence v nouzi. Ještě pořád mezi námi chodí generace lidí, které zažily, jaké to je žít v okupovaném státě. A přesto by s tímhle byli schopni souhlasit. Když rezignujeme na problémy okolních států a ukážeme světu sebestřednost a ochotu přijímat jen dary a dotace, můžeme očekávat „druhý Mnichov“.
Dalším nejčastějším bodem jejich kritiky je Evropská unie. Úsilí o federalizaci a vystoupení České republiky z EU neskrývají. Ve svém několika bodovém volebním programu se dokonce zmiňují o snaze „rozpustit EU a založit organizaci úzce spolupracujících evropských suverénních národů“. Něco takového je možná pro některé překvapující, ale pro populisty je to zcela typické.
Ve svém volebním programu se zmiňují o zastavení nelegální migrace a islamizace společnosti. Islamizace je proces, při kterém se společnost stává ovlivněnou islámem, a to zejména prostředím migrace muslimů nebo šíření islámské kultury. Uvést tento termín bychom mohli případně ve vztahu k německé společnosti, ve které žije 6 % (5 mil.) muslimského obyvatelstva. V Česku, kde žije 0,2 % (22 tis.) muslimů, je tato informace zbytečná.
Toto je typický příklad populismu výše uvedené strany, která šíří strach z nelegální migrace muslimů, ačkoli tato migrace do České republiky v podstatě neexistuje.
Glosář:
Konzervatismus – politická a filozofická ideologie, která upřednostňuje tradiční hodnoty, instituce a opatrný přístup ke změnám
Ultrakonservatismus – extrémní forma konzervatismu, která se vyznačuje odmítáním výraznějších společenských změn a netolerantní přístup k odlišným názorům a životním stylům
Neofašismus – ideologie, jež se snaží oživit a napodobovat fašismus, často s rasistickými a xenofobními prvky
Neonacismus – ideologie, která navazuje na nacismus a hlásí se k jeho rasistickým, antisemitským idejím
Federalizace – proces, kdy se stát či organizace přeměňují na federaci, tedy na uskupení složené z autonomních celků, které sdílejí federální vládu
https://www.spd.cz/program-vypis/#7267
https://www.seznamzpravy.cz/tag/alternativa-pro-nemecko-afd-886
https://policie.gov.cz/clanek/vyvoj-nelegalni-migrace-v-roce-2024.aspx
Petr Labanc
