Když se dostanu poměrně rychlým krokem do knihovny, mám, k mému překvapivému zjištění, ještě dvacet minut čas do začátku otevírací doby. Sednu si tedy ke stolu, vytáhnu knížku a začnu si číst.
Po patnácti minutách jdu odemknout dveře od knihovny. Přede dveřmi stojí asi šestnáctiletá dívka s rukama za zády a vypadá to, že netrpělivě čeká na otevření. „Klidně už pojďte dovnitř, stejně za pět minut otevíráme,“ řeknu jí a snažím se vypadat mile. Dívka se na mě upřeně dívá. Má dva černé copy, asi do pasu dlouhé, kaštanově hnědé oči a znamínko na pravém líčku. Na sobě má dlouhou zelenou sukni s vyšitými bílými květinami, hnědou halenku, kterou si do ní zastrčila, a hnědé kožené boty na zimu. Přes sebe má hnědo-béžový kabát, který jí sahá pod kolena, a na něm koženou brašnu.
Odpovědi se mi zatím nedostalo. „Máte moc hezkou sukni,“ dodám ještě s nadějí, že už půjde dovnitř. Dívka však nic neřekne. Místo toho se prudce otočí a odejde pryč. Zezadu vidím, že má copy ovázané zelenou stužkou a v rukou drží kytici sněženek a bledulí. „Nechtěla jsem vás vystrašit!“ zkusím na ni ještě zavolat, ale ona přidá do kroku. Chvilku se za ní dívám, ale brzy se mi ztratí z dohledu.
Když lehce zmatená dojdu zpátky ke svému stolu, vzpomenu si, že musím ještě urovnat několik vrácených knih z minulého pátku. Po asi třech minutách přesvědčování sebe samé se nakonec odhodlám a vrhnu se na hledání správných polic.
Další člověk přijde asi po čtvrt hodině. Je to starší pán, který zamíří rovnou k poličkám s fantasy knihami. Po chvíli se na mě ale otočí. „Máte nějakou svou oblíbenou knihu?“ zeptá se mě a docela mě to zarazí. „Um, no, před pár dny jsem začala číst Květy zla a abych byla upřímná, moc se mi ta kniha líbí.“ Pán se trochu pousměje. „Skvělá volba,“ řekne s jemně pozdvihnutými koutky a dál pokračuje v prohlížení knih.
Zbytek dne byl trochu chaotičtější, než jsem čekala, že práce v knihovně bude, a tak jsem upřímně ráda, že už pro dnešek končí. Dokončím ještě nějakou práci na počítači a potom zhasnu všechny čtyři místnosti s knihami. Nakonec už jen zamknu a vydám se na cestu zpět domů.
Eliška Syrovátková