Už od nepaměti nadávají starší generace na ty mladší. Dokonce Sokrates si stěžoval, že nová generace je zkažená, líná a život dospělých prostě nezvládne. Dnešní nová generace dostává taky svou řádnou porci kritiky, prý se nám díky TikToku snižuje pozornost, neustále se věnujeme takzvaným „flashing miracles“, nepřemýšlíme, nesnažíme se a řešíme nesmysly. No, a ani nezmiňuji, na jak obrovské zkoušky musíme být připraveni jako budoucí přední linie lidstva. Teď nemyslím maturitu ale třeba naložení s umělou inteligencí a zpomalení globálního oteplování. O tom, že zmíněná nedůvěra v nás je pouhým výsledkem generalizace a nepravdivých předsudků, mě nedávno přesvědčila událost jménem International Philosophy Olympiad (IPO), které jsem se měl šanci zúčastnit.
Tento rok se soutěž konala od 11 do 14 května ve velice tematickém řeckém městě Olympia. Přesněji řečeno ve sportovním areálu pro olympijské sportovce, nechybělo tedy ani fotbalové hřiště, bazén či atletická dráha. V tomto nádherném prostředí se letos setkalo přes sto studentů ze čtyřiceti devíti států, mezi nimi například Argentina, Jižní Korea, Singapur a Kostarika. Už třicátým prvním rokem se takto mladí z celého světa setkávají, aby se seznámili, vyměnili si úhly pohledu, objasnili své názory a ideje. Součástí celé události jsou přednášky, debaty, výlety a také jedno velice záživné finální čtyřhodinové sepisování textu na dané téma. Tento rok bylo na výběr mezi čtyřmi citáty, které jsou spolu s esejemi k nalezení na tomto webu. https://www.ipo2023.org/essays
Avšak jak už z úvodu vyplývá, to nejdůležitější nebylo psaní eseje, ani výlet k paláci Apollona ale poznání tolika nových lidí z různých koutů země. Člověk by si i řekl, že kvůli takovéto rozmanitosti samostatně smýšlejících osob se během pár dní musí něco zvrtnout. A stal se přesný opak, všech 109 studentů drželo pospolu, diskutovalo nad rozdílnými názory, sdílelo své poznatky, a především byli všichni vždy otevřeni novým názorům. Předsudky byly dány stranou, aby mohla prostoupit plodná konverzace a výměna myšlenek. Mladá generace netrávila volné chvíle na mobilu, jak by předpověděl čtyřicátník s pivem, ale naopak. Každá minutka byla využita k tomu, aby se mohlo navázat nové spojení a naše mysl měla šanci se tak zase o trochu posunout. Vzniklo mnoho zajímavých a obsáhlých diskusí o politice, školských systémech, historii Jugoslávie, francouzských stávkách, ale i o více klasicky filozofických tématech jako ideální společnost, lepší systém než kapitalismus, pravost reality či samozřejmě smysl života. Došlo dokonce i na ohromně zajímavou konverzaci mezi Ukrajinkou a lehce rusofilním Řekem na téma války. Debaty se mezi studenty nevedly pouze v angličtině, ale také v jakémkoli jazyce od španělštiny přes francouzštinu a němčinu po smíchanou řeč balkánských zemí.
(https://static.wixstatic.com/media/3bfd9f_739175903587447cbf9f1c5d745241a3~mv2.png/v1/fit/w_2500,h_1330,al_c/3bfd9f_739175903587447cbf9f1c5d745241a3~mv2.png)
Osobně bych rozhodně doporučil si přečíst alespoň jednu z výherních esejí (https://www.ipo023.org/essays), texty jsou neuvěřitelně dobře uspořádané, autoři nejenže ví nutné informace, ale zároveň se nebojí být dostatečně radikální a předvést kam až je jejich směr úvah může dovést. Odvaha studentů byla také jedna z vlastností, nad kterou často zůstal rozum stát. Nikdo neměl problém se uprostřed přednášky profesora přihlásit a poukázat na skryté problémy prezentovaného tématu. Naprostým vrcholem byla horlivá debata mezi řeckým profesorem a studentkou ze Slovinska. Přednášející horoucně vyprávěl o touze po moci, jako by byla jedinou správnou příčinou veškerého lidského konání a o tom jak peníze tuto motivaci krásně ztvárňují. Zato Slovinkna začala nabourávat toto zdůvodnění pomoci marxistických předpovědí o finančních krizích a celkovém pádu ekonomického systému. Tématem jiné přednášky bylo například hledání perfektního systému pro naši lidskou společnost a k naprostému úžasu učitelů se na konci z ničeho nic začala plánovat antikapitalistická revoluce za účelem vyřešení klimatické krize a velké sociální nerovnosti.
Z popisu se může některým zdát, že skupina soutěžících byla pouze vybraná smetánka. Jen ti studenti, co prošli zkouškami a nekonečnými vyřazovacími koly se mohli dostat až do finále v Řecku. Zdání však v tomto případě opravdu klame, mnohdy přijeli ze státu jednoduše ti, kteří chtěli. A v žádném případě se nejednalo o partu nerdů co by si z dlouhé chvíle citovali latinské texty slavných filozofů. Právě naopak konverzace byly živé díky moderním tématům, stále novým a novým příspěvkům a radikálním názorům. Všemu rozuměl i naprostý neznalec jakéhokoli filozofa či ustálených teorií jako já. Důležitá byla pro studenty odvaha na to mít názor, vědět proč za ním stát a případně jej změnit, ale jestli znáte Kanta nebo Heideggera nikoho nezajímalo. V tom jsem poznal že i my na Hejčíně a celá naše generace jsme charaktery, vůdce a vůdkyně, jednoduše ti, kteří budou umět narušit a přestavět zajeté koleje statusu quo pro naději na lepší zítřky.
Pokud vás událost filozofické olympiády zaujala určitě sledujte web Nebojme se Myslet (http://www.nebojmesemyslet.upol.cz/#tab=0) a příští rok si určitě zajděte na Fildu v klídku napsat esej na nějaké zajímavé a odvážné téma. Samozřejmě více než jako soutěž bych IPO vnímal jako příležitost si zapracovat na svých názorech a vytvořit tak něco nového.
Vendelín Filip