Možná se to ze CNN Prima News nezdá, ale žijeme vlastně ve fajn době. Přesněji řečeno alespoň v těchto končinách máme většinou co jíst, kde spát a na čem scrollovat Instagramem. Ať už nám k tomu pomohl kapitalismus, ropa, vykořisťování kolonií, nebo cokoliv jiného, je nám dnes umožněno se k různým produktům nejen dostat, ale dokonce si i pohodlně vybrat a rozhodnout se například mezi botami Vans a Dr. Martens. Takový luxus se zrodil teprve nedávno a přinesl s sebou naprostou novinku. To, co kupujeme, už nejsou pouze věci, ale velká spousta toho, co vlastníme, něco představuje a má k sobě navázaný speciální význam. Tahle přidaná hodnota není zapsána v samotných produktech, ale v lidských mozcích a představách. Vlastně až na malý symbol s vlnou vlevo nahoře je Carhartt tričko naprosto nerozeznatelné od jakéhokoli jiného béžového ohozu. Ale jakmile si všimnu onoho loga, vybaví se mi farmáři a dřevorubci. Když však naopak spatřím bílé triko s červeným nápisem Supreme, rozhodně si nepředstavím upoceného dělníka, ale spíše učesaného mladíka. To, co vlastníme a pořizujeme, nás a naše názory jistým způsobem zastupuje. Navenek tak alespoň zdánlivě ukazujeme, jací jsme lidé, v co věříme a daný produkt je taková vstupenka do všelijakých skupin, tlup a popkultur. I anarchisté se přece musí v davu nějak odlišit.
Tímhle ale síla výběru zdaleka nekončí, to, co si koupíme se nedotkne jen nás, ale i ostatních. V supermarketu jsme vlastně skoro jako za obrovskou volební plentou a podle toho, kterou firmu podpoříme, vybereme i osud ostatních. U přihrádek s pečivem si můžeme zvolit, zda pošleme peníze samostatné malé pekárničce, a tak i podnikavým pekařům z vedlejší vesnice, anebo obrovskému neosobnímu magnátu, nejlépe ještě s politikem v čele. V uličce s čokoládou můžeme zase dát svůj hlas buďto pochutině, na které pracovalo dítě z pracovního táboru v Ghaně, anebo naopak tabulce, která se proti těmto aktivitám vymezuje třeba logem Fair Trade. To, jestli je tato představa pravdivá, je už druhá věc, ale nám nezbývá nic moc jiného něž věřit v sílu neziskových organizací. Ale zpět k věci, raději dražší jablka z Čech, anebo dovezená z Francie? Podpoříme náklaďáky s obrovskou spotřebou benzínu, nebo si raději připlatíme za zdravější planetu? Každá platba se rovná finanční podpoře firmy, ale s ní i stylu, jímž jedná, a procesu, kterým vytváří produkt či poskytuje službu.
Tento náš vliv na směr trhu a společnosti do určitě míry rozhodně platí, ale nepřeceňujme znovu sílu jednotlivců. K ”volbám” jsou totiž zváni jen ti, kteří si to mohou dovolit. Jsem si jist, že kdyby environmentálně a sociálně šetrnější a udržitelnější produkty stály stejně jako konkurence, mnoho problémů by se tak dalo vyřešit. Jenže za pozitivní vliv a extra dobrý pocit se musí připlatit. Pokud však tuto možnost máme, možná by stálo za zvážení, zda nepodporovat tu lepší stranu jak ve volbách demokratických, tak i těch ekonomických. Podobně můžeme rozhodovat však pouze o hrstce problémů, nad kterými nás korporáty volit nechají. Například bez plastu se dneska už přežít ani nedá, pokud není tenhle zapovězený materiál přímo v produktu jako takovém, byl rozhodně párkrát použit při jeho přípravě a přepravě. Zde tedy možnost volby nemáme vůbec. Dále bychom si samozřejmě všichni přáli nábytek, co vydrží déle, a různé přístroje, které se dají opravit. Jenže z čistého hlediska profitu nemají velké firmy
vůbec žádný důvod na takovýchto vlastnostech pracovat. Společnosti si vydělají nespočetně víc peněz, když bude zákazník nucen si pokaždé koupit nové a nové zařízení. A i kdyby se firma s jinou tendencí objevila, buď ji porazí světová monopole, anebo vyroste postupně do takové velikosti, že se sama z finančních důvodů stáhne do pekla, od kterého se předtím tolik distancovala. Spousta a spousta klíčových věcí je tak naprosto mimo dosah lidí, kterých se ta rozhodnutí právě tolik týkají.
Ale právě nad těmito problémy nás nechá rozhodnout demokracie. Tedy, je to tak, ne?
Vendelín Filip
Inspirace zde:
Vendelín Filip